2009-04-01
Lesk a bída časopisů: XMAG
Tištěným časopisům klinká umírák, ale vlastně to nikomu nevadí, lidi si najdou svý sajty a ti, co maj chuť číst, se spokojí s fanziny, které jsou daleko zajímavější a nepřežvykujou mejnstrýmovou láci. Do pozoruhodné podoby zmutoval časák XMAG, který je teď v rukou původních zakladatelů, Bleha & CO. Že tam vařej furt stejný jména, to sem si zvyk, ono dělat něco tak, abyste sledovali trendy (v zahraničí, tady žádné nejsou) a zároveň být přitažlivý, tzn. psát o „populárních“ „osobnostech“, tak musíte furt dokola, českej klubovej smažan nemá a nechce mít moc velkej rozhled. Poslední číslo přišlo s tématem „Republika DJů“, aby alespoň nějak obhájilo další omletí Buriana a spol.
XMAG je už na netu a tištěnej vychází zdarma, chlapci budou zřejmě mimořádně zdatní ve shánění reklam a to jim žeru. Ale fotky jsou kýč jak z čedoku, grafika nudná, recenze ledabylé. A vůbec. Profily DJs.
Laydee Jane:
„Ze začátku se LayDee Jane musela vypořádat s pohledy skrz prsty a s narážkami na blondýnu za mixem. Přesto se postupem času spřátelila s místními DJs a, soudě dle reakcí publika, neustále překvapuje například i ortodoxní vyznavače techna. V této souvislosti se zamýšlíme nad psychologií, uměním komunikace s lidmi a vnímáním okolí: „Ráda jezdím do klubu o něco dříve, abych si mohla udělat obrázek o lidech. Sleduju, jací lidé se v klubu sešli a co očekávají.“ Preciznost a připravenost se LayDee Jane očividně vyplácí. Někdo sice může namítat, že hraje spíše komerčněji zaměřenou muziku, ale nikdo jí nemůže upřít obrovský zápal, houževnatost a snahu, se kterou se vždy prezentuje.“
Nevadí mi ani tolik samotný obsah, nemám nic proti LDJ, neměl sem tu čest. Ale servilita kombinovaná s jazykem školního časopisu a stříkání šlehačky na hovno, to nemusim. Vůbec se nedivim, že jdou časopisy do kelu.
2009-01-01
Rekapitulácia márnosti
Shrnutí hlavně desek, o kterých sem si dovololoval v druhé půlce roku, ze které je patrné, že nevim, čeho bych se chytil, chmatání nazdařbůh a od všeho něco, do hloubky nic, tolikerá krása všude a ta co smrdí, bývá výtečná... Takže tu byl jako znovuzrozený
Vladimír Václavek ve spojení s Milošem Dvořáčkem, a pak už to jelo: skvělý various vinyl
Kill the Headliners, můj objev roku
Cocoon, remixovej slušňák
Apparat, místy srandovní raper
Jay Diesel, slibná opavská kapela
Social Party, splitko
Elektročas a Fetch!, vzpomínka na slezské punkery
John Ball, další mimořádný objev v našich vodách -
Ivo Vrba, aspiranti na desku roku
OTK, mi joggingoví oblíbenci
LCD Soundsystem, kultovní punkové smečky ze Států
M.D.C. a Riot Cop, podobně ladění polští
czosnEk, ostravsko-těšínští trasheři s mezinárodním ohlasem
I Love 69 Popgeju, industriální spřisahanci
Kaspar von Urbachnebo málo známá elektronicko-experimentální
Jamka.
Další z několikerých letošních setkání s riffovými klasiky
Melvins, taky návrat božských
TV on the Radio, které jsem musel smutně opustit. Dále se objevili post-rockoví krasavci
Pelican, jungleový hledač
Drama Jacqua, skvělí indie rockeři
31 Knots, další výjimečná deska z produkce
Ressonus, jeden z vyslanců labelu MámaMrdáMaso a to
Kocheech, podobná muzika, ale jiná liga -
Sic Alps, pak svěží indie-elektronici
Efterklang a špička v tomto oboru -
Xiu Xiu.
Z českých luhů to začalo taky vřískat: electro solitér
Moduretik, asi nejlepší indie rocková kapela u nás -
The Mood, nejen za hranice uznávaní crust-punkeři
See You in Hell, dvě splitka Adama Nenadála aka Aran Epochal: s
Unkilled Worker a
Paramount Styles, za precizní text stál nový vinyl jihomoravské
Insanie, jakož i post-metalistů
Lvmen. Z kompilací se objevily HC spršky
Spalte Brno na Prach a kolem Šumperka situoavaná
Demokracie 158 Compilation, stylově v jedné bráně je i promakaný split
Sheeva Yoga vs. Disney a první deska crusterů
Veto nebo amerických drsných metalistů
Akimbo. Elektronické vody zčeřili hlavně zástupci
Vole Love Production a slovenský projekt Peťo Tázoka nazvaný
Modré hory.
Ne že bych pochyboval o smyslu tohodle veškerého psaní, občas se zjeví, pak zase zmizí, jako dorůstající měsíc. Potřebám ohýbání a krocení jazyka slouží docela dobře a vedle prostoduchých a promotérských pseudorecenzí v těch několika zbývajících časopisech je to stále alternativa. Alternativa myslet.
